PROČ PRÁVĚ NADACE LANDEK

    Nadace LANDEK byla pojmenována podle zalesněného protáhlého vrchu nad soutokem řek Odry a Ostravice, který je unikátním územím z hlediska archeologie, historie lidského osídlení, geologie, přírodovědy i novodobé historie rozvoje průmyslu. Landek v sobě spojuje vše, co je cílem nadace ošetřovat a chránit, a proto jeho jméno bylo přijato jako symbol jejího smyslu a poslání.

    Z geologického hlediska je vrch obrovskou vrásou prvohorního pohoří, jehož jižní a jihovýchodní svah byl obnažen vodami řeky Odry a vzniklo tak jedinečné panorama karbonských vrstev s výchozy uhelných slojí na povrch.

    Již ve starší době kamenné před 23 tisíci léty se na Landeku usídlili pravěcí lovci (lovci mamutů), jejichž tábořiště bylo náhodně odkryto v roce 1924. Následný archeologický výzkum objevil vedle četných nástrojů zhotovených z úlomků pazourku nebo zvířecích kostí torso ženského těla vyřezané z červeného krevele, které je nazýváno Landeckou (Petřkovickou) venuší. Významným objevem bylo zjištění, že tito pravěcí lovci zřejmě jako první na světě použili černé uhlí k udržování ohně.

    Ve středověku byl Landek významným strážním místem nad křižovatkou obchodních cest mezi Baltem a Středomořím, které bývají označovány jako “jantarová” nebo “solná” stezka. V 9.století zde stávalo slovanské hradisko a o 400let později středověký hrad opavských knížat. Hrad byl rozbořen v první polovině 15.století a jeho zdivo posloužilo jako stavební materiál obyvatelům okolních obcí.

    Velký zlom v historii lokality představoval objev výchozů dvou uhelných slojí na úpatí Landeku Rychlebským měřičem Scholzem v roce 1780. Majitel hlučínského panství Jan Adam Gruttschreiber, jemuž toto území patřilo, pochopil význam nového zdroje energie a již v roce 1782 začal na obou slojích nazvaných Vilemína a Poustevník dobývat uhlí a prodávat je řemeslníkům v okolí. V roce 1835 bylo započato na úpatí Landeku s hloubením první jámy v Ostravsko-karvinském revíru, označované jménem Ferdinandovo štěstí. V prostoru tohoto dolu, který v průběhu dob měnil své jméno na Anselm, Petershofen, Masaryk, Ed.Urx, bylo v roce 1993 otevřeno Hornické muzeum OKD v Ostravě, jehož rozvoj je právem podporován nadačními příspěvky Nadace Landek. Vynikající spolupráce mezi nadací a muzeem je zárukou uskutečnění mnoha přínosných projektů.

    Dnes představuje Landek, prohlášený v roce 1992 národní přírodní památkou, významnou naučnou, turistickou a odpočinkovou oblast, která se bude nadále rozšiřovat díky programu Revitalizace Národní přírodní památky Landek zpracovaný v roce 1998 Nadací LANDEK spolu s Klubem přátel Hornického muzea. Program revitalizace získal v roce 1999 Cenu Henryho Forda za obnovu životního prostředí a kulturního dědictví v Evropě (Henry Ford European Conservation Awards).

    Historie a význam Landeku je obsáhle popsán popsán v monografii LANDEK – svědek dávné minulosti, jejíž zpracování a vydání podpořila Nadace v roce 1996. Monografie s mapou starých důlních děl na Landeku vyšla v češtině, němčině a v angličtině. Česká verze je v současné době rozebrána.

    Mnohostranný význam Národní přírodní památky Landek je předpokladem pro zapsání do seznamu světového dědictví UNESCO, což je jedním z cílů Nadace.